mlejn, náš příběh

Na první pohled nám to místo učarovalo, nejen svou tradicí a historií, ale i geniem loci se staletou lípou stojící u bývalé úvozové cesty. Stavení pochází z roku 1750 a dlouho patřilo starému českému mlynářskému rodu Hrubantů. Roky rekonstrukce hlavní budovy pro nás byly jako terapie. Dnes je mlejn plně zrekonstruovaná polosamota ctící tradice, obklopená živou zahradou, obnoveným ovocným sadem, potokem a košatou lípou. Z původních tří oveček zde nyní pobíhá malé stádečko.

V roce 2014 do našeho malého hospodářství, do naší rodiny, přiletěly včelky. Na mlejn jsme se vrátili do rodného kraje a včelařením zase navázali na starou rodinnou vášeň včelařů. Obnovili jsme tak i tradici mlejnskou, neboť včely byly odedávna součástí mlýnů.

Role včel v životě na Zemi i v krajině nám naprosto uhranula. Jak jsme je a jejich svět poznávali, získaly si nás jako jedinečný fenomenální živočišný druh, který svou komunikací a organizací připomíná jeden dokonalý superoganismus. Poznali jsme, že jejich existence je jedinečná nejen v globálním, ale i lokálním měřítku. Jsou výjimečné mnohým, ale nejvíce snad tím, že jsou jako jediné nezávislé na existenci jiného přírodního živočišného druhu a zároveň svým působením, taktéž jako jediné, pozitivně ovlivňují své prostředí, krajinu a výskyt veškerého života na zemi.

Mnoho let jsme pozorovali různé včelaře, pomáhali a mnoho let studovali knihy a internet. A konečně se rozhodli - tomu, co nás baví a zajímá, se chceme věnovat naplno. Pomáhali jsme na včelařské farmě, sbírali rady od starších a zkušených včelařů, navštěvovali kurzy, až jsme dostali odvahu a pořídili si svých prvních dvacet včelstev.

Včelaříme již více let a na mlejně a v blízkém okolí máme přes šedesát včelstev. Často jen tak sedíme na bobku a pozorujeme česno, jak strážkyně vyhánějí sousedovic slídilky, nebo jak na konci sezóny trubci, kteří už přestávají být užiteční, jsou z úlu vyháněni. Včelaření a minifarmaření nám přidělilo role - technicky zdatná část rodiny pečlivě vybírá profesionální pomůcky a stroje a ta další už zvládá larvení, takovou včelařskou vyšší dívčí. Odměnou nám je vidět se klubat mladušky. Šimrají na dlani, neohrabaně se kolíbají a téměř okamžitě začínají pracovat a čistit. Trávíme tak stále více času v přírodě, v našem sadu, na louce, v lese a stále se od přírody i včel učíme. Sledujeme počasí, stromy, které právě kvetou, neklikáme na myš a nekoukáme hodiny denně do monitoru a zjišťujeme, že je nám tak hezky. Nemáme včely, včely mají nás.

Mlejn se pro naši rodinu stal mnohem víc než jen místem k odpočinku. Na mlejně nám pomáhají tři dospělé dcery, jejich rodiny a blízcí, kamarádi i sousedi. Vše sledují naši psi, koťata, ovce, jehňata a tisíce včel. Je naším společně tráveným časem u řezání dřeva na zimu, při chytání ovcí na stříhání, i večerními rozhovory u zavařování. Je naším včelím úlem, kde je stále rušno a útulno.